Přidat odpověď

Monty, já nemluvím o pravdě typu, jestli je lepší děti vychovávat ručně nebo slovně, jestli je něco pro něco nebo někoho dobře nebo špatně. Já mám ze své rodiny taky spíš jen špatné vzory. Nenásleduju ani jediný (dobrovolně). ALe nic mi to nepřineslo, protože to, že vím kudy ne, mi správnou cestu neukáže. Můžu zvolit další špatnou, což docela často dělám. Tak jsem zaslepená tím, abych nedělala věci jako matka a otec, že prostě občas podcením jiné (třeba i větší zlo). Já upřímně závidím lidem, co mají aspoň nějaké zautomatizované správné vzory chování. Na dcerách vidím, jak jsou vzory důležité. Když neví kudy kam a jak reagovat, tak se zachovají úplně stejně jako já. Je to roztomilé, když to zkopírují (ty dobré vzory). A obdivuhodné, když to přizpůsobí, zpracují a ono to funguje. A děsivé, když je to reakce špatná.