Přidat odpověď

Já do práce nechodím-jsem na RD,ale myslím že si určitě nebudou říkat že už bys měla být v pohodě a že je to dlouho-já i po dvouch letech když jdu někam s dětma cítím ty pohledy soucitné,jak si každý říká že děti nemají tátu...a každý na Tebe kouká a zjištuje jak jsi na tom.
Nesnášela jsme větu-"Ty to tak dobře zvládáš"-sakra,nezvládám to,ale co mám dělat?Brečet 24hodin denně?A nikdo neví kolik slz jsem vybrečela,jak moc to bolí....
S těma návštěva jsem to měla taky tak a bohužel musím i říct že mám ještě tedˇ.Nejraději jdu na návštěvu když je "chlap" v práci.Moc mě bolí když se táta sehne nad svýma dětma,když je pohladí,když si s nima povídá-tohle moje děti od svého vlastního táty už nikdy nezažijou
Jak já Ti ve všem tak rozumím a chápu Tě a přesně vím co prožíváš