Přidat odpověď

i za cenu nějaké oběti, že se dle možností pomůže slabším.


Tři pifka, jenže v tomhle rodinném klimatu se vytvoří dvě skupiny lidí - tahouni a ležáci /nechci napsat tvrdě paraziti/. Jedna kategorie je prostě zaškatulkovaná jako hodná holka, která potáhne, i když nemůže, sama si na nic stěžovat nebude, druhá kategorie věčně nebude moct a nebude se od ní ani čekat, že se vzchopí.

Paradoxně ti napíšu, že mám v příbuzenstvu dvě takovéto osoby se sociální fobií - matku, která v podstatě vše hraje tak, aby svojí sociální fobii skryla za jiné věci /výmluvy/, základní si mimo barák jako tvoje sestra obstará, ale u spousty věcí jsou těžké problémy - a pak nastupují ty výmluvy - ne já mám sociální fobii, ale já nemůžu....nemůžu pro....
Na svou dceru tohle přenesla slušným způsobem, úplně uzavřená rodina, dcera se ale nějak v ranné dospělosti vzchopila a došlo jí, kde je problém a doslova se urvala ze řetězu a utekla. Sice si nevybrala moc dobře partnera, ale postupně začala žít. Začala dělat to, před čím tvoje sestra úspěšně uhýbá. Ano, za cenu velkého sebezapření, práce na sobě, strachů a dodneška není úplně ok.
Je to moje sestřenice, takže její příběh znám. A taky mohla hodit flintu do žita a prokaučovat svůj život s výmluvami.