No, ono se někdy vyplatí vědět, co dělat...(nebo nedělat). Když byl brat malý, hráli jsme si venku a najednou tam přiběhl velkej pes. Kromě bratra jsme se stihli všichni schovat. Bratr před psem utíkal, křičel a pes za ním... Naše mamka na to koukala z okna (nechtěla bych to zažít) a zavelela (bratrovi): "Zastav se, mlč a nehejbej se! " Bratr se zastavil a pes se na místě otočil a odběhl. Nevím, jak by to tenkrát dopadlo, kdyby mamka nezachovala chladnou hlavu. Když jsem se pak ptala jak jí to napadlo, řekla - četla jsem to!
JAko se pejskaři musí naučit chovat své pejsky na veřejnosti, musíme my naučit děti se k těm pejskům chovat. Neříkám, že musí chodit s připaženýma rukama (to autorka ostatně popisovala jako reakci v eventuelním ohrožení), ale naučit děti zvířata nedráždit- MOžná byste se divily(i) kolik dětí to neumí (klacek v ruce...).
Na závěr podotýkám, že jsem osobně žádného pejska nikdy neměla a psí výkaly mě dovádí k šílenství.
ahoj a dobré vztahy s pejsky a pejskaři přeje Věrka
Předchozí