Přidat odpověď

Mně přijde divný, že neví, co by chtěla dělat.

Já vždycky říkám, že bych šla prodávat do trafiky a četla bych si tam časopisy, dokážu si sebe představit třeba že prodávám v antikvariátu nebo výtvarných potřebách, v reálu se mi nabízí práce v nízkoprahu nebo v oblasti náhradní rodinný péče, i by mě bavilo si tim směrem doplňovat vzdělání... asi před půl rokem mě mrzelo, že nemám časovou kapacitu, když v Amnesty international hledali někoho na vzdělávací projekty o lidských právech - to by mě bavilo hodně, nebo bych se poptala v Adře, Člověku v tísni apod. - nejdřív třeba při práci dobrovolničit a později (pokud bych si ověřila, že mě to baví) regulérní úvazek.

Naopak sama sebe nevidim příštích 2O let ve školství. Myslim, že by to nebylo ku prospěchu mně ani dětem a zrovna před pár měsíci jsem oznámila ve škole, že chystám nějaký změny za dva roky.

Už jsem víckrát slyšela, že nějaká učitelka uvažuje o změně a neví, co by mohla dělat jinýho a po pravdě to moc nechápu. Jestli má pocit, že umí jen učit, tak by mohla uvažovat o LŠU něco z výtvarky - tam jsou jen děti, který mají zájem, takže je tam míň vychovávání a víc umění, ale jestli je vyhořelá, tak by tam byla celkem k ničemu.