Přidat odpověď

Já chápu, že kámoška je unavená a potřebuje změnu.

Ale obávám se, že jí zatím zůstalo utajeno, že v soukromém sektoru dost fouká. Zaměstnanci veřejnýho sektoru (taky jsem, taky jsem ), tedy zejména ti, kteří nikdy nic jinýho nepoznali, mají kolikrát pocit, že v soukromu budou konečně zaplacení, nebude je nikdo prudit s byrokratickýma nesmyslama atd., a pak krutě procitají a vrací se zpátky do veřejnýho, a třeba i na horší místo.

Takže kámošce bych doporučila nejdřív dobře rozmyslet a pak teprv prchat. Taky na sobě zapracovat, aby měla co nabídnout, protože, upřímně řečeno, žádná sláva to není. A rozhlížet se primárně zase ve veřejné sféře (knihovna, knihkupectví, kulturní instituce...).

Stavěla bych na tom, že umí s dětmi (jestli umí). Tam, kde člověk neprodává svůj čas, kterej je ochoten strávit s cizíma dětma a smysluplně ho naplnit, tam musí prodat zákonitě něco jinýho. A drzému pubošovi jde dát za trest domácí úkol, ale drzému klientovi nikoli. Čímž nezlehčuju učitelskou práci, jen upozorňuju, že zátěž a stres je třeba jinej, ale všude nějakej. A že každej je taky stavěnej na něco jinýho, a co jeden s přehledem zvládá (a libuje si), na to druhej těžce nestačí.