Přidat odpověď

Žluťásku, já si myslím, že chceš směšovat dvě různé věci a tento způsob bych spíš viděla pro opravdu nadané děti na češtinu, které se v pravopisu vyžívají (byla jsem jedno z nich). Protože buď se soustředí na formu, nebo na obsah. Tzn, při psaní příběhů bych klidně chyby u takto malých dětí tolerovala, aby nedělily pozornost, a naopak, při nácviku pravopisu bych nic jiného do práce nezařazovala, jen takové to známé doplňování apod, než se to zautomatizuje. Pak teprve bych procvičovala a rozšiřovala tak, jak původně zamýšlíš. Dělám to tak při výuce aj - pokud s dětmi trénujeme slovíčka, aby si zafixovaly, jak se to píše, nevymýšlím žádné složitosti, jen velmi jednoduché věty, případně doplňování, hry se slovy. Když po nich chci nějaký samostatný písemný projev, případné chyby toleruji, protože si myslím, že v tomto věku na počátku učení ještě nemají kapacitu zvládat obojí najednou. Jinak při nácviku pravopisu bych případný dril nezatracovala, čím dál tím víc lidí neumí správně psát, nejsou zvyklí.