Přidat odpověď

Len, nemám autíka, takže mě klidně s mými názory pošli někam, beru, ale já si naopak myslím, že k pojmenování to je, a je jen dobře, pokud se vysloví, že v rodině je ta a ta zátěž. Už jen pro budoucí generace. Mám dítě "jen" s dysfázií, a s největší pravděpodobností je to genetická zátěž ze strany mého muže, u kterého to nikdo nikdy neřešil. Muž dokonce vidí podobnost i v chování jeho otce. Pokud by to bývali tenkrát aspoň trošku řešili, mohl být dnes jinde, mít lepší vzdělání, protože kam jinam s ním, než na učňák, i když je velmi chytrý. Až my jsme ten problém pojmenovali, ovšem říct tchyni, že to má dcera zřejmě po muži, no to by s námi už nepromluvila. Taktéž znám jednoho nerozpoznaného autíka, resp dva, už dospělé, ovšem ten jeden má rodinu, což je pro něj naprostá výhra, má velmi moudrou manželku a to, že muž je s největší pravděpodobností AS, zjistili až díky synovi. Ten druhý AS už na tom tak dobře není, protože díky té odlišnosti je sám, a sám asi zůstane.