Přidat odpověď

Já nevím, jak někdo může vědět, jestli např. učitelka na 2. st. má státnici z jazyka a nebo jestli umí mluvit. Ale hlavně, učitelká aprobace je něco jiného. Přestavuje ji absovování oboru na ped. fakultě, případně filozofické se zkouškama z pedagogiky. Co tak vím, tak na té vš nestudují ani tak jazyk, ale spíš o jazyce a o literatuře. To je sice hezké, ale prakticky asi dost k ničemu. Nějaká didaktika zas nenaučí učit. Může být někdo, kdo je vystudovaný, ale buď stejně jazyk dostatečně neumí. Nebo jazyk umí, ale neumí učit.
Vystudovaných absolventů ped. fak. jde učit snad 20%, polovina jich po roce či pár letech odejde, zůstává cca 10%. U jazykových oborů je asi lepší šance se živit jinak než u vystudovaného dějepis či zeměpis. A hlavně to je o penězích, za 20 tis. hrubého se tam moc lidí nepohrne.
Další problém je i to, jak rodiče učitele sledují. Dotazy, jakou má kvalifikaci, různá zkoumání, co umí, případné opravy chyb od rodičů. Dnes je plno lidí, co žilo v zahraničí a nebo ten jazyk umí, že se naučili jinak. A např. v pohotovém mluvení budou lepší než i vystudovaná učitelka, která konverzuje s dětma, dokola slyší jejich chybí a neodpovídá jí rodilí mluvčí, jak někomu ve firmě.