Přidat odpověď

Napíšu svoji zkušenost... Syn (nyní prvňák) je, myslím, podobného ražení. S vrstevníky si nemá co říct - první tři roky ve školce ostatní děti téměř výhradně ignoroval, zapojovat se do kolektivu začal trochu až vloni. Nyní ve škole opět všechny spolužáky ze třídy ignoruje, max. si výjimečně hraje s někým starším v družině. Nedostatek kontaktu s vrstevníky si vynahrazuje kontaktem s dospělými - učitelky ve školce a nyní družinářku obšťastňuje svými "moudry" a encyklopedickými znalostmi, již několikrát jsem od různých lidí slyšela, že často uvažuje jako dospělý.

Co se týče pobytu ve školce, zpětně musím hodnotit, že jsme nejspíš měli štěstí na učitelky. Do první školky chodil cca 2,5 roku a vystřídalo se mu tam 5 učitelek, z toho jedna pro něj měla vyloženě slabost a ostatní čtyři respektovaly jeho odlišnost tj. pomalejší a problematičtější samoobsluhu, to, že se pochyboval ve vlastním světě a ne vždy zapojoval do organizovaného programu (mám takový dojem, že celý první rok si prohrál se stavebnicí v koutě a tužku snad nevzal do ruky) a vyslechly si (jedním uchem dovnitř a druhým uchem ven) jeho moudra, takže k žádným závažným konfliktům naštěstí nedošlo. Jednalo se o standardní státní školku se smíšenými třídami a 25 dětmi ve třídě. Po přestupu do druhé státní školky jsem si při zápise řekla o zařazení do třídy s konkrétními učitelkami, na které jsem měla doporučení, tak ani tam naštěstí nebyl větší problém.

O výběru školy jsem přemýšlela přes rok, místní "masovou" školu, kde je 5 prvních tříd po téměř 30 dětech, v jídelně chipová karta a nerudná hospodářka, jsem zavrhla rovnou. Nakonec jsem vybírala mezi soukromou školou, která se honosí tím, že se specializuje na nadané děti (ale úroveň školy výši školného rozhodně neodpovídá) a vesnickou malotřídkou, která nakonec zvítězila. Po měsíci a půl školy jsem pochopila, že tendence udělat z něj "škatulkového žáka" zde jsou a z jeho odlišnosti jsou ne všichni nadšení. Zatím ale do školy chodí rád, nestěžuje si, tak je to nejspíš v normě. A pokud mi ho tam trochu vychovají, budu jen ráda Domlouváme si spolu jednoduchá pravidla tipu: "Ve škole budeš kreslit to, co řekne paní učitelka, v družině a doma si můžeš kreslit, co chceš." Doma se mu, v rámci omezených časových možností (a bohužel musím přiznat, že asi trochu i na úkor mladšího dítěte), snažíme věnovat v souladu s jeho nestandardními zájmy.

Z toho, co jsi psala, mám dost nepříjemný pocit. Asi bych zkusila ještě jednou požádat o přeřazení do jiné třídy třeba i s tím, že bys do školky koupila nějaké pomůcky nebo tak (rozhodně nemyslím úplatek, prostě něco, co by ty děti využily a nejsou na to peníze), třeba to ředitelku obměkčí. Pokud ne, omezila bych pobyt syna ve školce na nutné minimum a hledala jinou školku (případně trvala na přeřazení od nového školního roku). Prostě bych se bála, že tu jeho zvídavost a jeho nadání v něm současné učitelky úplně zabijou.