Přidat odpověď

To víte že jo, já jsem se už narodil s chutí optimalizovat systémy a kafrat jiným do toho co dělaj. Halt mám i takovou profesi (konzultant).

Ale prostě mi nějak nedá, že bych měl obíhat celou školu kvůli smrkání, nebo astmatu syna. Dost na tom, že jsem jeden z mála rodičů, který se stará aspoň o to, aby měli ty prachy ze SRPŠ. Předpokládám, že ve škole učitelé normálně komunikují a sejdou se nad papíry třídy a pokud ne, tak tam především nemá co dělat vedení, ale také řada členů sboru. Moc práce má i řada dalších profesí.

Fakt mi přijde divné, že kantor na TV nechá běhat mého astmatického kluka několikrát po sobě 1500 m, jen proto, že se bál ozvat (učitel vyhrožoval kulí každému, kdo to aspoň 3x nezkusí zaběhnout pod limit). A pak se cítí hrozně uraženej, když mu vyčtu, že si taky třeba mohl a měl přečíst papíry.

Očekávám jiný přístup, než že dcerce, která po nemoci přišla s hotovým DÚ a jen proto, že kamarádka jí předala špatně zadání měla jiná cvičení (halt dvě stejná čísla na stránce, jinde nenapsala, že třeba jen a) apod.), tak jí to učitel rozmáchle z leva do prava škrtne. (Měla už dopsaná dokonce i ta správná !!! protože to zjistila včas, případně udělala obě.) A na poznámku mé manželky v sešitě nějaká ješitná reakce. Potřeba si na dětech dokazovat své učitelské ego, běda, když najdou nějakou chybu - to je vždycky keců... Tohle jsou osobnosti, které mají být vzorem???

Dožebrávat sobotáles na něj, jako tomu bylo do 60. let 19. století... Každý rok obměnit ve škole aspoň 1 kantora z deseti na základě nějakých testů, hodnocení a průzkumů i mezi rodiči... Copak není krize????