Přidat odpověď

Markéto,
u mě nikdy nebylo nic tak výrazného, aby to někdo řešil u odborníka, prostě jsme byla jenom "samorost". Ve škole jsem neměla jiné problémy, než že jsem se jevila samotářsky, s tím se k odborníkům neposílalo, to se bralo jako vada charakteru.
Spíš mě uzemnilo v poslední době, když jsem nadhodila možnost, že se neobejdu bez pomoci odborníka (před pár lety), tak mi máma řekla, že jsem jenom divná a nechci to překonat, chci na to mít diagnózu a udělat ostudu celé rodině a že nic jako deprese neexistuje, je to jen lenost překonatelná vůlí, ale že ode mě nemůže čekat nic jiného, než že to budu zase řešit nějak divně, ideálně tak, abych zostudila celou rodinu...