Přidat odpověď

Delete, tak to je. Děti i dospělí nějak vycítí, že ty máš potřebu se družit. Známá mi vyprávěla, že její dcerka je taky ten typ co chce někam patřit a má s tím potíže. Nejstarší syn měl potřebu trošičku, ale on je taky alespoň trochu samorost jako já, takže po pár fňuknutí že ten či onen si s ním nechce hrát jsme si probrali, že jsou i jiné děti a ať ho nechá být. Jakmile zmizel ten tlak na zapadnutí, tak se vztahy urovnaly. Druhý syn je spíš nedruživý typ, takový "dejte mi pokoj" a zapadává ideálně, nemá problém s nikým, leda že chce mít klid . Takže spolužáci a kamarádi spíš oslovují a zdraví jeho . Prostě to asi okolí vycítí .