Máme psa shi-tzu, ale přesto se panicky bojím psů. Možná ale právě proto. Náš pes je všechno, jen ne ten hodný a milý. Ona tedy hodná je, ale musí ji člověk znát. Nikdy neuteče za plot. Na plotě máme ceduli větší než je náš pes "pozor, zlý pes, kouše". To každého přímo dráždí a kdekdo si chce vyzkoušet, jestli je to pravda. Zarážející je, že i maminky s malými dětmi neustále okřikuji "nestrkejte ruce skrz plot, ten pes kouše". Běžně mi odpovídají "to není možné, takové znám taky, tihle psi nikdy nikoho nepokousali". Každý rok pravidelně kousne někoho, kdo strká ruce skrz plot. Vždycky mě to mrzí, ale komu není rady, není ani pomoci. Já osobně abych si ani cizího pidipsa nepohladila. Nikdy nevíte, co udělá.
Jednou mě moc mrzelo, že jsem nestihla zabránit pokousání malého dítěte, jehož maminka strkala ručku svého dítěte k mému psovi, prý aby si ho pohladila /přes plot/. I když jsem doslova na ni řvala, než jsem stihla k brance doběhnout, bylo hotovo. Maminka stačila ucuknout, dítě ne. Dítě neucuklo, takže naštěstí mělo jen cvakanec. Maminka ječela, že nás zničí. Naštěstí všechno viděl soused.
Někteří prostě při pohledu na malého chlupatého roztomilého psíka ztrácejí rozum a zapomínají, že nejde o plyšáka na hraní, ale živého psa, který také umí kousat.
Ale aby si někdo nemyslel, že obhajuji pejskaře. To tedy ne, taky nesnáším posrané chodníky od psů, volně pobíhající psy kdekoli jakékoli velikosti.
Jen jsem chtěla říct, že kdyby každý vzal rozum do hrsti, nemusela by tady být tahle debata. Každá mince má dvě strany.
Předchozí