Přidat odpověď

Jo chápu tě,taky jsem v takovém krámu dělala(asi je to všude),vydržela jsem nejdýl ze všech,ale mě tam drželo,že jsem tam byla dlouho a zažila lepší časy,nebo i horší,ale zase třeba bylo po čase líp.No ale jak začala tak krize,začalo se šetřit,začali rvát z lidí kůži.Odešla jsem ve chvíli,jsem se budila strachy a počítala hodiny,kdy tam budu muset jít,seděla s přáteli a přistihla jsem se,že nevím o čem se mluví,nevěděla,co se děje ve filmu v televizi,nic prostě neměla jsem v hlavě nic jiného,z ničeho jsem se nedokázala radovat.