Pokud by nám nehrozilo, že pojdeme hladem, šla bych hned. Nevyměním přece dětství svých dětí za šéfa, který si po mě kdykoliv pro cokoliv sveze ústa. Hodně bych se snažila najít si jinou práci. Kvůli chování šéfů jsem odešla ze svého prvního zaměstnání, neměla jsem kam - na ÚP. Ale to mi bylo 18, neměla jsem děti, bydlela jsem u táty, takže žádné velké existenční dilema. A že bude odchod nepříjemný? Nebude - ve skutečnosti je velmi příjemné přestat si nechat s.át na hlavu a poslat je do háje