Prosím, můžete mi nastavit zrcadlo, jestli se mi to jen zdá, jsem vztahovačná, pálí mě dobré bydlo, či já nevím už co.Jsme klasická rodina s třemi dětmi, která otáčí každou korunu. Sestra mého bratra má zatím jen jedno dítě a je neustále manželovými rodiči dotována, i ze zdrojů, které náleží manželovi(manžel pracuje s tátou, jeho sestra ale ne, má dobře placené místo jinde). On a jeho rodina přece ještě počká, ale ona potřebuje dovybavit svůj luxusní byt, financovat pomocnici do domácnosti(my nepotřebujeme, máme přece malý byt). Její rodiče se ale můžou přetrhnout, aby ona se svým manželem měla velmi vysoký standart, na který byla vždy zvyklá(byla vždy takový rozmazlený fracík co má vše na co si jen vzpomene), od luxusního bytu, po auta a drahé zahraniční dovolené. Jak žiji já s dětma a jak to mám v těchto podmínkách náročné jim asi nepřijde tak podstatné, spíš je jim to fuk, jako kdybych ani nebyla jejich rodina. Manželovi vše taky přijde v pořádku, ani s tím nic nenadělá, ve firmě mají hlavní slovo rodiče. Já jsem prostě "údernice" a tak všechno zvládnu v jakýchkoliv podmínkách, ona je princezna, které se musí pomáhat, zaslouží si to díky své výjimečnosti(výjimečná rozhodně není, jen nekriticky od nich vnímána). Taky z jejich strany cítím určité opovrhování mnou(vyrůstala jsem spíš v chudších poměrech) a velkou ostražitost, abych třeba manžela jednou při rozvodu neobrala, tudíž jim vyhovuje, že nic nemáme a v tomto duchu se chovají. Mají mě tak lépe pod kontrolou. Přitom nám to s manželem celkem klape, rozvádět se nehodláme, ale postavení do kterého mě tlačí mě velice ponižuje.Bohužel finanční zdroje má manžel s rodiči společné a pracovat jinam jít nechce. Jsem na mateřské. Všímám si toho někdy i u jiných rodin, v různých obměnách(pomáhání jen dceři, snacha s dětma na okraji zájmu, byť je třeba u nich přestěhována a vlastní rodiče jsou daleko). Máte to taky tak někdo? Jak se s tím vyrovnáváte? Rodinnou situaci asi nezměním, ale pomohly by mi historky z vašich rodin, prostě si o tom jen tak poklábosit.
Díky