Přidat odpověď

Sebrala jsem kdysi agilně dudlík synovi.
Aby neměl křivé zuby, nebyl na něm závislý, blablabla,aby babičky nekomentovaly.
Úplně ho to sundalo psychicky, začal se počurávat, v noci plakal, ale ne vztekle, potichu a smutně, zuby měl křivé příšerně, odpolední spaní samozřejmě odešlo s dudlíkem a večer usínal přes dvě hodiny.
Děkuju pěkně.
Starší dceři jsem bez potíží někdy po prvním roce přestala dávat na den, ale na spaní jsem jí ho nechala a přestala dudlat úplně sama ani nevím přesně kdy a jak. Jednoho dne dudel vypadl z postele na smetiště dějin a nikdo se po něm nesháněl.
S malou to udělám stejně. Je mi jedno, jestli bude dudlat třebado první třídy. Dudlík má na šňůře, podá si ho sama, spí krásně bez uspávání po obědě i v noci, v noci se nědy vzbudí třeba zlým snem, ale je to málokdy. Nechá se utěšit a znovu usne.
Dudlíkům zdar!