Přidat odpověď

Jano,
to bylo u nás - žádná zjevná a viditelná patologie, dokonce jsem byla dítě striktně plánované z ekonomických a společenských důvodů - jenomže nechtěné a citově nepřijaté a v půl roce odevzdané do péče babičky. A taky to asi stačí pro pošramocení psychiky. Máma ještě měla nevímproč potřebu mi ty pocity z té doby náležitě vylíčit, jak ji všechno okolo péče o mě štvalo, unavovalo..... A sama mě pak tlačila do dítěte, i kdž jsem nebyla připravená s tím, že nebudu připravená nikdy, protože to celé stojí za houby a jsou to ztracená léta, ale bezdětná vdaná ženská je společensky znemožněná a jinak to nejde.