Přidat odpověď

Mohu pomoci trochu s těmi pojmy.

Analyticko-syntetická metoda čtení je ta, kterou se učila číst většina z nás, tedy přes písmenka a slabiky ke slovům. Učí se postupně písmenka, z nich se postupně učí číst slabiky a z nich slova, nejdříve dvojslabičná, později jednoslabičná a víceslabičná.
Genetická metoda čtení je s vynecháním těch slabik. Začíná se jen velkými tiskacími písmeny, naučí se několk málo písmen a z nich se učí číst rovnou celá slova. Takže se začíná jednoslabičnými třípísmenými slovy, aby dítě zvládlo očima obsáhnout všechna písmenka ve slově, ta si v hlavě spojit a nahlas pak vyslovit přečtené slovo. Krátká slova se tak dítě aučí číst poměrně rychle, u delších si později samo dopomůže přes slabiky, protože očima zvládne najednou jen určitý počet písmen (tak do pěti, šesti). Takže děti jsou poměrně brzy (běhe několika týdnů) přečíst si jednoduchá zadání úkolů, pokud jsou psaná hůlkovým písmem. Teprve později, když už dítě zvládá princip, se přidávají malá tiskací písmena a psací písmo.
Ještě existuje metoda splývavého čtení, tam se dítě učí číst po písmenkách, ae ne celé slovo najednou, ale písmenko po písmenku a to tak, že vyslovuje první písmeno tak dlouho, až si očima najde další, to naváže, přejde očima na třetí, přitom vyslovuje druhé....ze začátku to pak vypadá tak, že dítě slovo MÁMA čte jako mmmmmmmááááááááámmmmmmma. Postupně se zkracuje doba potřebná k přečtení následujícího písmene, takže časem se slovo zkrátí na klasickou podobu, tedy máma.

Rozdíly mezi Montessori a Waldorfem jsou obrovské, jde o úplně jiný způsob výuky. Waldorfská pedagogika má výhodu, že má koncepci asi na 11 let, takže ji lze aplikovat i na druhém stupni. Montessori je zatím jen pro první stupeň. Ve Waldorsfké škole je vše založeno na prožitku, pocitech, v Montessori na práci s pomůckami, které jsou udělané ta, aby si dítě mohlo samo kontrolovat svou práci. Třeba známé Motanice mají takový způsob sebekontroly. Ve waldorfských třídách jsou děti rozdělené klasicky podle věku a dělají všechny ve stejnou chvíli víceméně to samé, montessori třídy jsou věkově smíšené a společně ve skupině probíhá jen část výuky. Montessori je méně vhodná pro děti s ADHD, protože tyto děti potřebují řád, ke kterému přispívá např. rozvrh, ten v Montessori škole není. Každé dítě tam má svůj plán (týdenní, měsíční, pololetní), a kromě společných projektů si víceméně samo rozhoduje, kdy co bude dělat. Ve Waldorfu probíhá výuka v takzvaných epochách takže se určitou dobu (několik týdnů) učí jen jeden naukový předmět (zhruba dvě hodiny, rozdělené na tři části, z nichž každá probíhá jiným způsobem). Výchovy a jazyky se učí klasicky.