Přidat odpověď

Za vinu mladsimu diteti nic nedavam. Mozna jsem to spatne zformulovala. Syn na dceru dost zarli, a nema k ni zrovna vrely vztah. Tezko rict, jestli by takovy byl, kdyby dcera nebyla. Ale osobne si myslim, ze jeji pritomnost (ne ona) maji velkou merou vliv na jeho tyranske chovani. Samozrejme "vinu" hledam v prve rade u sebe - kde jsem udelala chybu, mohla jsem neco udelat jinak atd. ? Proto ten povzdech, ze bych potrebovala psychologa i ja. Dosud jsem vsechno prikladala obdobi vzdoru, zarleni, pochyceni zlozvyku ze skolky...Ale posledni dobou (a po preceteni knihy) si vsimam, ze jeho chovani je vypocitave a zcela promyslene. Jakmile je po jeho, je to zlaticko, pokud ma nejakou povinnost, ci se mu deje neco co nechce, je zle a zachazi to do extremnich zachvatu vztekani. Nic na nej neplati. Primarni vec, proc jdeme k psycholozce je, ze vyzaduje na kadeni plinku - do zachodu nejde. Dosud se nikomu nepodarilo ho primet chodit na zachod, o tom jsem diskuzi zakladat nechtela, tech tu bylo dost. A rad jak na to. U nas nezabralo nic, vyzkousely jsme vse. Ja si myslim, ze to je dusledek jeho rozhodnuti nepodridit se.