Přidat odpověď

Jejdo, já se nepotřebuju nikam řadit, ale zcela po pravdě je to výsledek mé usilovné snahy se vymanit z jistých profesních a v souvislosti s tím i společenkých vazeb.
V určité společnosti prostě nemůžeš existovat bez jistých atributů profesní a společenské zdatnosti, potíž je, že si v té společnosti ani nemůžeš vydělat tolik, kolik by bylo třeba, abys to zajistila bez takového úsilí a kličkování mezi tím vším - tedy mezi rohlíky a Superbem.

Nadávala jsem taky, ale já jsem taková poněkud rozdvojená osobnost - do toho Superba i do žebřiňáku, ten žebřiňák mi umožňuje slušnou svobodu. Trochu paradox, ale můžu si vypadat jak chci a jezdit v čem chci a může mi být jedno, že se někdo ofrňuje. Pokud ovšem od někoho něco chceš, jedno ti to až tak úplně být nemůže.