Přidat odpověď

já myslím, že dítě moc dobře pozná, kdy si může být jisté v kramflecích a hodně si dovolit - vymodlené děti,děti, jejichž rodiče se bojí trochu dítě skřípnout, třeba proto, že měli sami krajně direktivní výchovu, tak dělají pravý opak - a taky se pozná, kdy je dítě silnější osobnost než rodič, hodně často to taky tak bývá, že v dětství přišlápnutý rodič se až extrémně snaží nepřišlápnout své dítě výchovně, až je z toho druhý extrém, že dítě to cítí a přišlápne toho rodiče. Výchova je bohužel i o respektu k rodiči, nejen o lásce a to je ne vždycky pravidlem. Dnešní opečovávané děti většinou tím respektem moc neoplývají.
Tady je možná kořen mnohých malých tyranů, jenže to by doopravdy musel rodič většinou řešit sám sebe, tím by se řešilo i dítě.
Zajímavé je, že když vyrůstaly předchozí generace, děti byli spíš jako vedlejší produkt života, ne jeho střed a malí tyranové většinou nebyli, to dítě cítilo, že není pupek světa, ale jeho část a musí se zařadit a začít šlapat jako kolečko v soukolí, ne drhnout.