Přidat odpověď

Já se taky přiznávám. Taky telefonuji v autobuse. Teda telefonovala jsem, dokud jsem ještě jezdila do práce. Většinou jsem telefonovala jen s mamkou, nebo sestrou, ale za to dlouho. Bydlíme od nich hodně daleko a tak na ně mám zvýhodněné volání. Já jsem si tím krátila cestu a taky to byl jediný souvislý delší čas, který jsem měla mezi prací a vyzvednutím synka ze školky. Pak už jsem nerušenou hodinku v kuse nenašla. Je ale pravda, že jsem se v tom autobuse často cítila hloupě a myslela na to, že telefonovat v autobuse je neslušné. Snažila jsem si sednout tam, kde bylo málo lidí a mluvit co možná nejtišeji. Když ale telefonuje někdo jiný, nevadí mi to a přiznám se, že taky ráda poslouchám.