Přidat odpověď

Jinak k té komunitě - tu si rozbíjíme sami. Vícegenerační soužití je sprostý slovo, k tomu dneska už skoro nikdo není ochoten. Za každou cenu se odstěhovat co nejdál od těch nemožných rodičů, strávit život jak ten křeček v kole, abych mohl postavit barák sám pro sebe. A pak když rodiče stárnou, tak být dál jak křeček v kole, abych jim na dálku zaplatil péči. A v mezičase si hledáme komunity náhražkové.
Ty komunity, o kterých zakladatelka mluví, ale fungují v základě skutečně na tom, že tam rodiče nejsou automaticky bráni jako "lidi se kterejma bych teda rozhodně nikdy nechtěl žít".
Tak mně to prostě nějak nesedí. To lkaní po radostném životě v komunitě a o půl hodiny později "ale jsem rád, že mám přííbuzný daleko". Zváštní, jak najednou u nás všichni mají děsně patologický příbuzenstvo, se kterým se nedá vycházet, natož bydlet poblíž.