Přidat odpověď
Já osobně si taky nemyslím, že by to někde byl až takový ideál - to bych už asi balila batoh a šla to hledat.
Jen mě to napadlo v souvislosti s tím pocitem frustrace.
Sama jsem to zažila, práce, jako poslání a pak se tam naimplantuje nějakej vůl, s kýmsi příbuznej a za ním více volů, nějak spřízněných a ze služby lidem udělají koryta a odklánějí tu práci od těch, kterým je určena.
Což mě tedy na.írá ze všeho nejvíc, potom skončím na tom svým políčku - logicky. Jenomže to nemůže udělat každý, jednak to vyžaduje určitý vztah a taky alespoň základní fyzickou zdatnost atd. Taky alespoň minimální finanční zázemí.
Pak snadno vznikne pocit, že není úniku.
Předchozí