Přidat odpověď

Já celý život tak ňák trpím tím, že žiju v blbým podnebí. Jsem hrozně zimomřivá, potřebuju teplo, a nedostatkem světla opravdu psychicky hrozně trpím. Přála bych si žít někde u slunce, a věřím tomu, že by mě tento fakt dělal šťastnější.
Na druhou stranu děkuju osudu, že nežiju v Grónsku, v Norsku nebo na Islandu, a z toho vděku se snažím být šťastná, a žít šťastný život i přesto, že spím na vyhřívací dece, a ven chodím navrstvená jak cibula.
Materiální věci neřeším. Máme zdravotní péči, nejsou války, na ulicích nejsou miny, není hladomor, povstalci nestřílí do našich dětí, není tady zemětřesení. Myslím, že máme všechny předpoklady pro to, žít spokojený život.
Honit se jak křeček je každýho volba. Být šťastný je taky volba. Můžeš a nemusíš být vděčná za to, kde seš a jak žiješ.