Přidat odpověď

"Mě prostě z filozofického hlediska zajímá, PROČ se ti lidé v Kostarice, ve Vietnamu, na Jamaice… subjektivně cítí šťastnější než my, i když objektivně by se tak cítit neměli."
Madelaine,
ale o tom to celý je. Je to přesně to, o čem píšu. To, že lidi v regionech, kde mají na den hrnek rýže (kterou si museli po kolena ve vodě plné parazitů sami vypěstovat), jsou bez přístupu k zdravotnické péči a vzdělávání u nich vypadá jako u nás před 100 lety, se subjektivně mohou cítit šťastní, a dokonce vesměs šťastnější než naše civilizace, podle mne právě jde přímo proti místním blblacím diskusím. A o souvislostech s rozpadem komunitního života už se tu taky psalo, a psala jsem to tu mezi prvními já, dávno než jsi přišla, a začala pyskovat, jak nemyslím dostatečně na české bezdomovce.
Ten rozpad komunitního života u nás má na svědomí každý z nás, jednotlivců. Ne nějací politici nebo korupce. ve Vietnamu, na Kubě a v Kostarice je korupce ve skutečnosti mnohem větší než u nás, stejně tak jako mezi politiky tam mají ještě mnohem horší "pantáty".
Já si opravdu myslím, že problém nespokojenosti západního světa je v tom, že se dobrovolně vzdal komunitního života (a naše ekonomické prostředí to jen podporuje... protože je naší prioritou na ně vydělat... nikdo tu nechce bydlet v chatrči a jíst suchou rýži, ani když u toho bude mít tu komunitu). Člověk je sociální tvor. V komunitě žít umí a potřebuje. Ale u nás to lidem už není po chuti. Prvotním právem se stalo právo na soukromí, příbuzný si do bytu pustíme na kafe, ale po hodině jsme rádi, že vypadnou, a neomezujou naši svobodu svými názory a postoji. O nějakém soužití a domlouvání se na provozních věcech nelze ani mluvit, největší mantra je "hlavně se osamostatnit, ať mi nikdo do ničeho nekecá". Prostě to, co je na jednu stranu naší svobodou, tj. individualismus, to je zároveň naší zkázou. Protože člověk společnost potřebuje, je naprogramován, aby v ní žil, a když ji nemá, tak i když má objektivně lepší ekonomické zázemí, tak mu NĚCO chybí. To něco, čeho se zároveň sám dobrovolně vzdává, protože nedocení význam.