Přidat odpověď

Žženo,
ale tenhle vývoj má celkem jasný a opodstatněný důvody. Rozpad "komunitní" společnosti nebo lépe, společnosti s větší provázaností v rámci malých sociálních skupin nastal v našich geopolitických podmínkách s nástupem vědeckotechnický revoluce a úpadkem náboženství. Čím je "samostatnost" snazší, tím je obvykle vyhledávanější. Nemůžeš srovnávat Evropu a Jižní Ameriku nebo Afriku, máme každý jinou startovní čáru a jiný historický vývoj.
Další věc je snížení dětské úmrtnosti a tím pádem problematičtější udržení "skupiny" pohromadě v závislosti na reálných ekonomických možnostech. Ono to dneska svým způsobem funguje daleko líp a efektivněji - vždyť se stačí zamyslet na tím, kolikrát už tady na Rodině proběhla témata o tom, jak rodiče pomáhají dětem i v dospělosti. Pokud mají jedno, dvě, tak je to víceméně automatické, většina rodičů to prostě dělá. V době, kdy jich měli osm to nešlo.
Nedávno jsem sestavovala rodokmen a z toho je to moc hezky vidět - praprapraprapradědeček (nějak tak) byl ze starého selského rodu, v té vesnici žili nejméně od 17. století; a když měl pět synů, ale je jen jeden grunt, zdědil nejstarší syn grunt a ostatní se museli v podstatě nějak postarat sami. Takže nejstarší syn je v matrikách jako sedlák, ostatní už jsou jen domkář, chalupník a dokonce i podruh. Oni v rámci té "komunity" obvykle hlady neumřeli, ale spravedlivý to z dnešního pohledu taky moc nebylo.