Přidat odpověď

Prvotním právem se stalo právo na soukromí, příbuzný si do bytu pustíme na kafe, ale po hodině jsme rádi, že vypadnou, a neomezujou naši svobodu svými názory a postoji. O nějakém soužití a domlouvání se na provozních věcech nelze ani mluvit, největší mantra je "hlavně se osamostatnit, ať mi nikdo do ničeho nekecá".

Ale to je přirozený - tady se stovky let a stovky generací nic nezměnilo, začalo to právě až tou zmiňovanou vědeckotechnickou revolucí!
V roce 1700 jsi mohla vsadit boty na to, že budeš žít stejně jako rodiče, prarodiče, praprarodiče, budeš nosit stejný hadry, jíst stejný jídlo, sedět ve stejným baráku, chodit na tancovačku do stejný hospody a obdělávat pole stejnou mechanikou. Zkušenosti starších nebyly "opruz", globálně vzato; byly UŽITEČNÝ a PRAKTICKÝ.
Dneska to tak není. My nežijeme jako naši rodiče a oni nežili v našem věku jako ti jejich - z toho pramení postoj, o kterém píšeš. NIC není stejný, proto jsou jejich zkušenosti a poznámky spíš nevítaný a protivný. Nás vychovávali podle knížky "Naše dítě", rodiče podle Makarenka, dneska se jede v R+R... a tak dál.