Přidat odpověď

Žženo,
to je strašně idealizovaný pohled. Nevím jak dalece se orientuješ v historii, ale už i prostá "dobová literatura" by tě z těch iluzí mohla dost snadno vyvést. Nebylo to zdaleka tak růžové, jak to podáváš.
Ono je hezký vidět věci z té "lepší" stránky, nicméně řekne-li se "A", bylo by třeba říct také "B".
Nemožnost úniku z manželství, rodiny nebo obecně "malé sociální skupiny" s sebou přinášela zoufalá řešení jako jsou vraždy, ať už rodičů, partnerů nebo novorozeňat, neboť ty tebou opěvované "silné sociální vazby" neposkytovaly jinou možnost. Skupina tě sice na jedné straně chránila, ale na druhé dost zásadně omezovala. A to nebyly ojedinělé případy, tím je historie prorostlá, navíc je třeba si uvědomit, že odhalen byl jen nepatrný zlomek reálně páchaných kriminálních deliktů.
Byla jsi de facto vězeň rodiny a podmínek, do kterých ses narodila, bez možnosti úniku. Jen pouhý fakt, že se "něco nějak" nedělá stál život tisíce lidí, ať už umírali na následky úrazů, nemocí nebo při porodech. Ono totiž kdyby to BYLO tak ideální, jak píšeš, vůbec bychom se z toho stavu nehnuli. Lidé nemění to, co je dobré samoúčelně a z plezíru. Všechny cesty pokroku jsou cestami k zlepšení, ne k zhoršení, alespoň v té prvotní motivaci. A to, že se věci občas zvrhnou právě souvisí s nerovnoměrnou progresí, jak jsem psala včera.