Přidat názor k článku Jak předejít pokousání dítěte psem

Milá Lízo, k Vašemu příspěvku z 29. 1.: píšete, že máte psa a dítě a popisujete jejich postavení ve Vaší rodině. Z Vašeho líčení se mi zdá, že Váš pes je doma míň než rohožka, musí strpět od dítěte naprosto všechno.
Já mám také dítě a také psa, středního knírače. Dítěti je 3,5 roku. Když se syn narodil a přijeli jsme z porodnice, tak jsem ho rozbalila a ukázala psovi, nechala ho očuchat, aby se seznámil. Taky jsem psovi řekla, že jestli malému někdy ublíží, tak mu zakroutím krkem, jakkoliv ho mám ráda a jsem přesvědčená, že mi pes rozuměl. Syna od malička vedeme, že psovi nesmí ubližovat, tahat ho za fousy, chodit mu k misce s žrádlem. Protože dítě je samozřejmě postavením v rodinné smečce psovi nadřazeno, ale nebude ho schválně týrat, provokovat, ubližovat mu. Náš pes má skvělou povahu, je hravej, veselej a společenskej. Ale taky mu už je 11 let a má nárok na trochu klidu. On ví, že dítěti nesmí ublížit, ale když ho syn provokuje (a to dítě ví, že dělá něco, co nesmí), nebo mu schválně šlápne na nohu a pes se ožene (JEN OŽENE, aby varoval!), tak nedostane pes, ale dítě. Jinak spolu vycházejí výborně, je sranda pozorovat, když si spolu hrají, protože pes je na to dítě ohromně opatrný.
Tou ságou jsem chtěla v podstatě říct, že když už mám psa v rodině s dětmi, tak se prostě musí jeden druhému přizpůsobit a ne, že pes musí od dětí vydržet absolutně všechno. To si raděj pořiďte plyšáka, který ten teror aspoň nebude vnímat.