Přidat odpověď

A jinak- cyklit se nechci.
Jen chci napsat, že souhlasím s tím, že existují určitý případy, kdy je dítě v břiše v ohrožení a může třeba i zemřít. Na druhou stranu je jich mnohem méně, než kolik jich lékaři "zachráněj" preventivními zásahy. A pak je taky pár dětí, který jsou v ohrožení právě těmi zásahy.
A souhlasím s tím, že každej má zvážit jak si svou předporodní péči představuje a kdo věří lékařům a cítí se nejbezpečněji ve chvíli kdy jim svěří většinu zodpovědnosti- nechť se vloží do jejich rukou. Nemám s tím nejmenší problém. A kdybych si povídala osobně se Štěpánkou, pravděpodobně bych se s ní na toto téma vůbec nebavila, protože nevidím důvod v ní jitřit její vzpomínky, nevidím ani důvod ji v čemkoliv přesvědčovat, asi bychom si normálně vypily kafe a pokecaly o dětech nebo o asitgmatismu .
Sem svoje názory píšu, protože si myslím, že by mohl číst někdo, kdo lékařům z různých důvodů až tak nedůvěřuje, kdo nemá rád, když se něco řeší podle statistik, místo podrobným vyšetřením, kdo si přeje a je ochoten převzít určitou zodpovědnost za život dítěte na sebe a sejmout ji ze zdravotníků a někdo komu v tomhle všem chybí podpora, tak, jako chyběla kdysi mě.