Přidat odpověď

Tante, já nevím, do čeho ti pořád šlapu, že útočíš.

V bráchově rodině se rok před tím průšvihem řešilo, jestli čtvrté dítě. Jeho žena strašně chtěla, miluje miminka a malé děti.
Brácha už další nechtěl - jeden z jeho argumentů byl, že je unavený a nezvládá finančně zabezpečit rozumně ani stávající rodinu, táhl to finančně sám (nevyhovující bydlení, jak starší holky rostly, už si šlapali po hlavách, nezařízený byt, prostě byl občas problém i běžný život, nikdy neexistovaly dovolené, bazén, kroužky pouze ty, které byly zadarmo ... to píšu pro ty, co mají pocit, že jsme rozcapení )

Realisticky pro mě, když ve 3+1 jedu na krev v pěti lidech, není bez ohledu na širokou náruč rozumné se přestěhovat do 2+1 a plánovaně si pořídit čtvrté dítě.

Tak to dopadlo, že čtvrté prostě nebylo.

Až pak nastal ten průšvih - a tady jsem konstatovala, že dobře, že to čtvrté dítě nepočali, protože to prostě organizačně a ekonomicky nezvládali ani se třema. Švagrová onemocněla - tedy její roli převzali z velké části prarodiče, ale brácha se po nějaké době zdravotně sesypal taky, přecházel a nedoléčoval nemoci, složenkám je to jedno, protože platit je musel.

Já to sem vysvětluji, protože špatně snáším, když mi někdo podsouvá myšlenky, byť jen virtuálně.

Zakladatelce se omlouvám, že jsem - neúmyslně - mohla vyvolat dojem, že čtvrté dítě je špatně.