Přidat odpověď

Na ty nejtezsi okamziky se daji pouzit Bachovky - prvni pomoc. A pri takove scene, bych si dala par kapek i ja.

Zkusila bych mu pomoct se orientovat v emocich, aby se vyznal i sam v sobe. Aby dokazal mluvit o svych potrebach.

Treba nejakou formou hry. Kazdy tyden dve ze zakl. emoci, napr. vesely - smutny. Najit vhodnou pohadku/pribeh, spolecne si ji precist a pak si povidat. Sama by jsi mu rekla, kdy jsi byla smutna a kdy vesela, co se vic libilo, jak to bylo slozite atd.,... a on se treba prida. Nebo by to mohl nakreslit, kdy byl vesely a smutny a pak ti o tom povidat. Tak se daji projit vsechny pocity, vcetne vzteku, strachu atd.

Taky detem pomaha, kdyz se rodic srovna s tou kritickou situaci, ve vasem pripade s tou skolou. Idealni je te ucitelce, reditelce, psycholozce,.. odpustit. Nekdy je potreba, aby te nekdo zkuseny provazel, ale najit dobreho terapeuta je tezke.

Kluk ma za sebou tezke obdobi, zkusila bych ho nechat co nejvic v klidu a pohode, naslouchat mu. Nechat ho v takove rekonvalescenci, hodne hrani, mazleni, pobyt venku,...

Mozna neni treba slevovat z jeho povinnosti, ale domlouvat se s nim a dat mu duveru, ze mu veris, ze to zvladne a udela.