Přidat odpověď

Jak jsem si tak pročetla diskusi, nabyla jsem dojmu, že oné popisované osobě není pomoci.
Rodina víc času investovat nemůže, placená společnice by osobu urazila, sama se angažovat nechce, nic jí nebaví.........


Tak bych řekla, že buď si osoba zvykne (což asi těžko), nebo se holt bude po zbytek života trápit a bude nespokojená.


Jiné řešení nevidím.


Mohu chtít pomoci, mohu pomoci jak jsem maximálně schopná, ale nikdo po mě nemůže chtít, abych zapomněla na svůj život, povinosti a rodinu proto, aby měl senior povyražení.

To bohužel, to bych ochotná nebyla.



(nemluvím samozřejmně o zajištění základníh potřeb , ale v tom tady problém není)