no, můj táta vzpomíná, jak v 50. letech se o něj v nemocnici (kde málem umřel, nakonec ho zachránil penicilin) staraly jeptišky. a bylo to tak půl na půl - hodné a laskavé x jezinky, které nemocné děti bily a nutily klečet v koutě na hrachu.
V nemocnici Pod Petřínem, kde jsem byla se synem a kde pracují jeptišky (zapomněla jsem kterého řádu) jsem viděla jen tu láskyplnou péči a to z jejich strany i ze strany světských zdravotních sester.
Takže bych zas tak moc nezevšeobecňovala.