Přidat odpověď

I z toho důvodu mám ke katolické církvi ambivalentní vztah.
U nás máme tuto církev v současné době v zásadě na salámu, když něco zahřmí Vlk v rouše beránčím, je nám to fuk. Mládež nezatíná vzteky zuby, když papež zase nepožehná kondomům.
Katolíci s pravidelnou docházkou mě obecně moc nenadchli (spíše znechutili), několika představitelů církve si velmi vážím, ostatní mi jsou jedno (nebo se jim směju, když už to fakt přeženou). U nás prostě církev nefunguje a ani nebude.

Jinde ve světě je to horší. Sice vztah k lidí k náboženství (křesťanskému v křesťanském světě) je tak nějak zdravější – obecně se shodují na tom, že JE, věřící ze sebe nedělají poslední spravedlivé světa a poslední baštu víry, ale zase jsem měla možnost vidět i studovat, jak získává prostředky nyní (v jiné části světa). A nelíbílo se mi to. Na vlastní oči jsem viděla boj církve o moc jako takovou, její boj o moc a nadvládu nad lidmi proti světským a zvoleným představitelům moci. Je to síla.

Musím říct, že ohledně toho všeho, co mám proti církvi, mi nejvíc vadí psychická manipulace lidmi na iracionálním základě jejich věr a pověr za účelem upevnění moci a zisku, dále také něco, čemu by se dalo říct "monopol na Ježíše a víru vůbec".
Nemám čas vysvětlovat, bylo by to na dlouho a vlastně je to tak trochu téma mé práce...
Jo a jsem katolička.