Přidat odpověď

A proč by to nebylo možné? Tohle je pro mě legrační a nepochopitelný pohled, že musím být věřící, abych byla "hodná." To se totiž dost blíží představám, že se nelze chovat slušně, aniž bychom za to něco očekávali, a byť jsem ohledně lidské čeládky skeptik, tohle mi přijde hodně za čarou a jako jeden z důvodů, proč někteří nevěřící mají na věřící svůj (nelichotivý) názor. Já se chovám podle určitých zásad proto, že oplývám - doufám - jakousi základní slušností a empatií a tím pádem nečiním druhým to, co nechci, aby činili oni mně. A dobré skutky páchám proto, že se mi chce a že je to v mých silách, ne proto, že za to očekávám vděk na zemi nebo na nebi. Možná jsi to takhle nemyslela a já si to blbě vykládám, ale tohle je přesně to, co imho dost lidem dost vadí - názor, že jeden musí v něco věřit, aby byl slušným člověkem. Proč by tedy bylo tolik sviní a omezenců i mezi věřícími? Víra nebo nevíra pro mě není nic, co by o konkrétní osobě něco vypovídalo nebo co by ji řadilo mezi slušné/zlé, chytré/hloupé. Btw nejsem zaujatá, podobné diskuse jsem párkrát vedla i se svou známou, nesmírně to inteligentní mladou ženou, která nicméně píše blog, kde svůj ateismus používá coby důkaz své inteligence.

A pokud Bůh existuje, má nás ateisty rád, protože ho neotravujeme