Simčo moc hezký příspěvek, děkuji za něj.
Jsem mámou malých dětí, žiju na vesnici, kde se pejsci pozvolna přesouvají ze zahrádek na naše chodníky a silnice,volně pobíhají, uvázaní výjimečně, velký pes doběhne, očmuchává kočár nebo druhé dítě, já stojím jako tvrdé Y a přemýšlím další postup...daleko vzádu ležérní pániček se usmívá a volá..."ale ona Betynka nic nedělá, nebojte se, ona je jen zvědavá"...a celé příhodě se zasměje.
Mně moc do smíchu není, já toho psa neznám a netuším co se chystá zrovna provést, když má oči ve výšce očí mého dítěte, a bojím se, klepu, snažím se to nedat znát.
Ta odpovědnost, to by byl dobrý lék, bojím se jen jednoho, v mentalitě zdejších lidí je, že spíše páníček se psem někde v anonymní Praze uteče z "místa incidentu" , než aby došel před soud a bral na sebe takto velkou odpovědnost a hradil náklady na léčbu, jsou to velké sumy.
Nevím, ale je to dobrý nápad, přemýšlím, jestli by byl realizovatelný.
Předchozí