Volila bych kombinaci varienty nechat na schodech (nechceš jít - tvůj problém) a slíbení něčeho, co čeká doma (aby měl motivaci, třeba "už začíná ta pohádka a ty ji chudáčku neuvidíš" nebo "už ti sníme tvé oblíbené jídlo"). Nebo "fajn, příště nejdeš ven a jsi doma". Eventuelně venku již delší dobu před cestou domů upozornit, že tohle nebudu tolerovat. A jestli je unavený, tak se holt projdeme dvakrát kolem bloku a půjde se domů, aby tedy nebyl unavený
. Hele tohle chytré dítě dřív nebo později pochopí. Chce to trochu manipulace, ale tohle by fakt mělo dítě zvládnout, myslím i třeba dvouleté... Ale faktem je, že mám děti spíš ocásky a když nadhodím, že jdu tedy sama, tak spěchají za mnou. Jen nejstarší býval taky něco podobného, ale třeba tahat mě dolů bych rozhodně nenechala jako variantu, které je k úvaze, to je pro mě osobně za čárou
.