Díky za odpověď,Pawlí.
S babičkou (tchýní)na téma pejsci hovořím už 9 let-brala jsem to tak,že je to její věc,ale co je malý na světě,je to jiné,že.Mám pocit,že psi se už nezmění a babi v podstatě taky ne.drží se,když jsem u toho (nebo manžel),ale jakmile si odskočím na toal.,už se ukazuje dítě psovi(ne pes dítěti),vrčícímu psovi se hladí čumáček,aby se blíže seznámily apod.to,že babi háže psovi u oběda přes mě piškoty,aby tolik neštěkal a neloudil jídlo,potom se mi pod nohama posmolí,ona to uklidí(bez rukavic) a jde se mazlit s tříměsíčním prcekm, to jí přijde v poho.mám ji moc ráda,ale tohle je problém,který nepřekousnu.Manžel psům dá hned po incidentu na zadek,na chvíli to pomůže.ale myslím,že na zadek by měla dostat spíše babička.Stále se hádáme a nevím,jak z toho ven.myslím,že kdyby se psi přivázali(léto,zahrada),asi by nám to jednou pěkně oplatili.Zatím to řešíme tak,že babi chodí spíše k nám. Nechcem kluka ochuzovat o lásku prarodičů,jenže...
Předchozí