Přidat odpověď

asi bych začala tím, že: můj partner mi nemá co zakazovat - nejsem jeho dítě - tudíž chci se vidět s jeho rodiči nebo švagrovou - tak tam jdu (jedu) - však píšeš, že on chodí do práce, to máš na krku digitální obojek, aby tě nepustil přes práh? Pak pokračuj tím, že pokud ti začne něco vyčítat, tak to obrať proti němu - že by měl on děkovat tobě, že jsi dosud s ním a nenašla sis někoho jiného, protože s takovým pitomcem žít, se fakt dlouho nedá. On bude nadávat, ječet na to se připrav, ale nic neudělá. A btw. musíš začít u sebe - promiň - sebevědomí máš asi nula nula nic, nejsi schopná mu cokoli odseknout, kladeš si vinu sama sobě - viz - já za to mohla, kdybych nic neřekla tak.... To jsou kecy a on to v tobě živí!!!!! Věř mi, zažila jsem to jako dcera - mamka tak žila celý život, nakonec žila tak, že vše byla její vina, manžel doma neudělal nic a když došel na nákup a nááhodou se řeklo - jé tati, tys nekoupil mléko - tak následovala hodinová přednáška jak on nic podle nás nedělá, jak si to nevážíme, nakonec nás všechny seřval, prásknul dveřma a odešel.... A víš jako to dopadlo? Jak jsem dospěla, tak jsem prohlédla a snažila se mamku změnit - šlo to hodně pomalu, nakonec si otec našel milenku - mladou cuchtu se kterou si myslel, že našel to největší štěstí, naši se rozvedli a naše mamka rozkvetla - stala se silnější, my už se doma nemuseli pořád hádat kvůli každé kravině a otec? Ten na stará kolena frká, jak chce ta jeho mladá,protože ví, že kdyby ječel, manipuloval s ní, nedělal, to co chce ona, tak by ho vykopla a on by zůstal sám - takže lítá s kočárem, stará se, ona je děsná stíhačka....Fakt radím - začni sama u sebe a nenech se zvyklat, že to je tvoje vina! Není!!!!!