Přidat odpověď

Jo, tenhle názor sdíleli i moje rodiče. Chodila jsem celé dětství na tato představení: Prodaná nevěsta, Rusalka, Louskáček, Kamenný kvítek, Příběhy lišky Bystroušky, Tajemství, Hubička. Furt dokola.
Když jsem v dospělosti přišlana konzervatoř, zužitkovala jsem to, byla jsem v ročníku asi jediná, kdo to znal, navíc téměř zpaměti.
Jako dítě jsem ale tak daleko neviděla. Bystrouška a Rusalamě nikdy bavit nepřestaly, Prodanka šla, byl tam Vašek. Na baletech jsem dokázala odvést pozornost tím, že jsem si představovala, že hlavní baletka jsem já a převlíkám si všechny ty krásné šaty. HuTa nešlo vydržet nijak, zvlášť když máš na sobě krepsilonové punčocháče. Kalina s Malinou jsou jsou dvojice mých nočních můr ještě dneska a "Lukáš, tak se přeci ukaž.." ach ne, prosím... Pamtuju si, že jednou jsem hodila z podnikové lóže dolů památeční šábesový nárameček s granátky .
Rodiče mě nikdy nevzali na Aidu nebo Traviatu, natož Pastorkyni, to jim připadalo obsahem nevhodné pro děti. Nabucco jsem poprvé viděla až po revoluci, na zapřenou.