Přidat odpověď
Ja ziji v cizine a muzu rict, ze az po opusteni rodne zeme jsem si zacala tak nejak silneji uvedomovat svoje cesstvi. Tohle jsem driv neznala.
Vzdycky jsem se domnivala, ze vlastenectvi je pocit hrdosti na svuj puvod, ktery je vlastni predevsim lidem, kteri v zivote nic nedokazali, takze musi byt hrdi alespon na to, s cim se narodili (barva pleti, narodnost...)
Pro me je vlastenectvi ani ne tak hrdost na to, odkud jsem prisla, ale spis urcita spjatost s jistymi kulturnimi znaky... A hlavne vztah k materskemu jazyku.
Jsem clovek na jazyky nadany, ale presto musim priznat, ze s materstinou jsem v Ceske republice nechala i kus sve osobnosti...
Předchozí