Přidat odpověď

Dojanko, taky mám podobnou zkušenost, u starší dcery naopak nebyl s 2. stupněm problém do té doby, než je na 7. třídu spojili (32 dětí). V původním počtu byli za šikovnou třídu, která šla ve výuce rychlejším tempem, teď si dcera stěžuje, že je vše strašně pomalé. Takže já jsem byla s naším řešením nejít na gympl velmi spokojená, teď je to horší i proto, že v jejich spojené třídě je velký problém s kázní, alespoň podle jejich třídní učitelky. Toto riziko jsem bohužel nezohlednila, takže pokud někde slučování tříd hrozí, doporučuju zohlednit při rozhodování.

Mladší dcera to slyší, navíc si úplně nesedí se svou třídní uč., úplně cítím, že důvodem proč chce na gympl, je jít hlavně pryč. Hlavní problém je TV, dcera je na tom motoricky špatně, konstituce tomu nahrává, je to manželova kopie a paní učitelka nechává děti se jí posmívat. Něco doma trénujem - momentálně vstávání rychle z tureckého sedu , ale skok přes laťku je na trénování horší. Taky má samé jedničky bez jakékoli snahy a tak se bojím toho, co popisovala Sylvaina. Pokud bych měla porovnat obě dcery, tak tahle mladší je podle mě na gympl méně "vhodná", je míň pečlivá a svědomitá, je nepozornější.

Sama jsem gympl absolvovala a protože jsem pak šla na ekonomku, tak jsem ho za takovou výhru nepovažovala. Byla jsem typický případ, učit jsem se nezačala ani tam a spokojeně spadla do průměru. Naopak, po setkání se zaujatou profesorkou jsem úplně změnila obor, který jsem původně chtěla studovat, úplně mě odradila. Dnes jsem byla s dcerou na dnu otevřených dveří a úplně tam na mě padla úzkost, její nadšení a některé moje nepříjemné vzpomínky, ach jo ...

U technicky zdatných kluků bych to brala trochu jinak. Zvlášť nejmladší bratr byl známý lempl, na ZŠ i průmyslovce a na VUT byl pak jako ryba ve vodě. Jeho obor ho velmi baví a má prestižní zaměstnání.