Přidat odpověď
Když jsem se vracela do práce po první RD, bála jsem se, jak to budeme zvládat. V práci se mi snažili dát všemožně najevo, že na mě nikdo ohledy brát nebude, hlídací babičky nemáme, respektive jedna byla v prac. procesu a 300 km daleko, druhá starší, nepružná 30 km daleko.. Manžel v práci usiloval o povýšení, takže třeba ošetřovačka nebo dřívější odchody nebyly možné ani omylem. Dcera nastoupila v den svých 3. narozenin a hned za dva dny dostala horečky. Bylo to těžké...V dubnu se mám vracet po druhé mateřské, tentokrát dokonce po 2 letech, dcerka má jít do jeslí, rezervaci platíme už půl roku předem. Je to moje noční můra...Když nenastoupím, přijdu o místo, kam se už nejspíš nikdy nevrátím, taková místa se "dědí" a dávají známostem..(plat je ovšem podprůměrný, aby nedošlo k omylu), moje mamka mezitím odešla do důchodu, ale bydlí stále těch 300 km daleko, ale je ochotná v případě krize do dvou dnů přijet. V práci se komplet změnilo osazenstvo a už teď mi dávají najevo, že mě tam nechtějí, protože mě neznají, ale znají paní, která mě po dobu mateřské zastupovala (ta bude muset odejít), chovají se až nepřátelsky (např. tají informace, nehodlají mi uvolnit mojí kancelář apod.) Já jsem tam vlastně nejstarší (pracovně) člen, všichni přišli až po mně a jedna "kolegyně", kterou jsem zaučovala a nebyla zrovna příliš schopná, se mi teď "odvděčuje" intrikami, protože už nikdo jiný o její neschopnosti neví, jen já a zřejmě se mě bojí...
Jsem z toho nešťastná už teď a hledám i místo jinde, ale jak říkám, práce sama o sobě mě bavila velmi, navíc studuji doktorské studium a výzkum, který dělám je vázaný právě na tuto práci..Navíc tam mám poměr na dobu neurčitou, což už se málokdy poštěstí.
Nejvíc mě, ale trápí to, že mám odejít od své milované a vymodlené holčičky a ve 2 letech jí předat institucui od 7 - 16 hodin denně :-( Kdybychom neměli hypotéku, nikdo by mě nedonutil :-(
Předchozí