Přidat odpověď

Mett, když jsem přečetla tvé povídání, dostala jsem z něho opravdu stísněný pocit. Hlavně z manžela, přijde mě psychicky docela labilní, byť je to částečně vysvětlitelné tím, že ztratil práci a cítí zodpovědnost za uživení velké rodiny. Úplně jinak bych brala, kdyby řekl, že má v té Austrálie sjednanou zajímavou práci a navrhl ti, abys o tom stěhování uvažovala. Ale říct, že tady dojde k jakési příšerné katastrofě a ještě říct, že nemáš co mluvit do toho, kde budete žít, brr, já bych se bála, bála ... V cizině na něm budeš naprosto závislá, máš malé děti, nemůžeš do práce, nebudeš mít nárok na sociální dávky, lékařskou péči a tam být závislá na člověku, které je takto labilní mi přijde strašně nebezpečné. Kvůli dětem bych se tomu rozhodně vzepřela. Tady máš přece jen rodinu, známé, kteří tě mohou podržet, máš nějaké nároky na podporu, pokud by bylo nejhůř.

K té krizi, pokud by nastala nějaká obrovská krize, byla by globální, ekonomika je globálně propojená, nevyhnula by se ani Austrálii. Mně teda osobně je Austrálie docela sympatická, ale mám třeba známého Australana, který teď žije v San Franciscu a řekl, že se do Austrálie už nikdy nevrátí, že to tam s ekonomikou stojí za prd a Amerika je mnohem lepší ... Toto píšu jenom jako připomínku, že všude chleba o dvou kůrkách ... A pro cizince je uspět vždycky o fous těžší, taky s tím mám zkušenosti, v cizině jsem celkem dlouho žila.