Přidat odpověď

aha, rozumím. no pro nás je to prostě normální část dne, proto jsem si neuměla představit, co tím myslíš. možná je to i tím, že dcera nikdy nejevila moc zájem o učení se takovým těm říkankám a ukazování, knížky jen žrala, takže jsem ji všemu učila za pochodu, při mytí nádobí, při cestě busem, při společném pečení ... tak nějak nenásilně, prostě ne stylem "v mateřském centru v kruhu". to, že to bylo náročné, zjišťuju až teď s nemladším dítětem, která mluví v 2,5l velmi dobře, a zdatně vše odposlouchává od starších. je taky hodně zajímavé, jak dceru motivují vrstevníci - bylo vidět, že jí školka v těch 3l dává celkem hodně, pak to ustalo - už se od nich neměla moc co učit. během předškoláků a o prázdninách před 1.tř jsme trénovaly sluchovou syntézu - spojování hlásek do slabik, vypadalo to, že vůbec neslyší samohlásky ve slabikách (takže třeba MA slyšela jen M), teď po pár měsících to pro ni není problém - jednak zřejmě dozrála, druhak si myslím, že se učí od spolužáků, motivují ji.