Přidat odpověď

Báro aha, jasně už to chápu zase líp, myslím ten rozdíl...no já se to snažím neřešit (nevyšilovat, hledat na netu, srovnávat, atd) ale přijde mi, že na svůj věk by měl mluvit jinak a někdy mi přijdou ti naši doktoři až moc vyklidnění...jako vidím, že pokroky dělá pořád, nebrzdí, dělá svým způsobem a tempem...s ním je trochu problém, že jak je hyperkativní (nemá diagnozu) tak neudrží pozornost dýl jak pár minut...když mu čtu, poslouchá tak 2 minuty, pak přestane, nechce číst nic, ani když si má sám vybrat, nechce abych mu vyprávěla, když jo, tak to vydrží chvíli a už chce něco jiného, nedá si vysvětlit, že takhle ne, začne se vztekat, ječet, říkat že nechce nic slyšet, atd. Co se tvoření a malování týče, tak to je konec největší, nebaví ho to, sem tam jde sám malovat, ale vydrží tak minutu, pokud se k němu připojím, jde pryč okamžitě, baví ho otevřít pastelky, vyházet na stůl a tím to končí...takže nějaké kartičky, skládačky, kostky, to co dělají na logopedii , to je scifi...ale zase, na té logopedii to dělá, dělá to i ve školce, tam sice nesedí u stolu celou dobu jako jiné děti, ale odchází a zase přichází, takže víceméně udělá vše i on. Je pohybově nadaný a obratný, takže ho dáváme na hokej, zatím se učí bruslit a v létě jsme hodně na kole, to ho baví nekonečně...Neumím si třeba představit dělat s ním takové ty pracovní sešity, jak dělávají předškoláci, on nevydrží fakt na židli 5 minut..je hodně aktivní víceméně nonstop, stačí mu málo spánku (to má po tatínkovi a tu extrémní aktivitu taky) plus ta jeho nedonošenost, tak se to sčítá a je to občas mazec...ale nemá takové ty agresivní sklony a nezvladatelné akce, spíš je vidět, že si vytyčuje hranice směrem ke mně, já jsem dost zaměstnaná, takže občas nejsem důsledná a to si on moc dobře uvědomuje...pak s ním mám tu největší pakárnu samozřejmě já...já osobně bych řekla, že je oproti svým vrstevníkům opožděný tak o rok, např. obodobí "proč" právě teprve přichází...